Tuláčkovy slavnosti - Jerie

Tuláčkovy slavností – František Jerie

Rozhodl-li se Kabinet kerkonošské slovesnosti každým rokem oslavit a do „Pantheonu vznešených Ponikeláků“ uvést významnou osobnost ponikelské historie, musela brzy přijít řada i na pana Františka Jerieho. Poesie, ať už mezi literárními žánry dnes zastává spíše roli Popelky, platí stále za cosi povznášejícího, hlubokého a jen obtížně uchopitelného. A dlužno dodat, že nám pan Jerie svojí tvorbou nijak neulehčil úkol presentovat jeho dílo. Jemné a veskrze melancholické básně obvykle bez pravidelné stavby i rýmu skýtají potěchu osamělému čtenáři, který si je může v tichu domova vychutnat, promyslet a prožít, ale pro veřejného interpreta jsou o to zrádnější. Přesto se našlo několik odvážlivců, kteří v parčíku u školy recitovali opakovaně několik básní postupně se k nim trousícím posluchačům.

Než však došlo na vlastní Jerieho poesii, proběhla již většina programu letošních oslav. Již od dvanácté bylo možno dosyta se občerstvovati kolem spolkové polní kuchyně a případně listovat ve vhodné literatuře, která byla na návsi k mání. Zvláště žádanou byla sbírka před několika lety vydaných básní pana Jerieho a také letošní novinka – ponikelský stolní kalendář starých pohlednic na rok 2014.  Hodinové povídání o kalendáři s jeho autorem – panem Miroslavem Holubcem – nás provedlo naším údolíčkem od Mladkovské soutěsky až po poslední do hor se šplhající domky.  Pan Holubec se sice vehementně brání mému názoru, že je chodící encyklopedií naší vesnice, laskavý návštěvník jeho přednášky si však jistě jednozančný úsudek utvořil... Kalendář byl pak pokřtěn také i za přítomnosti jeho grafického upravitele a tiskaře pana Leoše Erbena z Gentiany a pana Petra Podzimka (vnuka básníka Jerieho).

A tím se již dostáváme k hlavnímu bodu, kterým bylo promítání a povídání o ponikelském básníkovi. Vzpomínek na dědečka se ujal pan Petr Podzimek, který na mnoha povětšinou veselých příhodách vylíčil pana Jerieho v celé jeho krásně složité osobnosti. A jelikož vzpomínky připojila i celá řada přítomných přátel pana Jerieho, byla beseda dostatečně vypovídající třeba i pro mne, který jinak znám Františka Jerieho jen prostřednictvím jeho veršů. Zajímavým zpestřením bylo také vystoupení syna hlavního řečníka (tedy pravnuka pana Jerieho), který ve svém jarém jinošském věku složil obsáhlou cestopisnou báseň o Poniklé, čímž prokázal, že poesie se v rodině dále pěstí. Návštěvníci, nyní již vybaveni vědomostmi o oslavenci, mohli poté okusit již zmíněné ukázky Jerieho poesie v parčíku před školou, kde na ně čekalo sedmero recitátorů.

Závěr akce patřil zcela jiné poetice, když Tuláčkovu náves opanovala na návěsu kamionu pana Tryzny hrajicí rocková skupina Vacancy. A po setmění, jak už to tak bývá u pořádných oslav, vzlétla k nebi pyrotechnika! Pravda, někdo snad mohl být zklamán skrovností ohňostroje (náklady na něj činily všeho všudy 198,-Kč), ale k poesii patří přece především fantasie – a tak kdo dával během celého dne pozor, mohl vidět mnohem více, než jen několik barevných světélek!

Na závěr poděkuji alespoň takto všem aktérům (viditelným i v útrobách akce skrytým) za nezištnou třídenní pomoc. Pan Jerie si tuto naši poctu zasloužil!

Často se nás ptáte, kdo je dalším adeptem na Pantheon a zdali někdo takový ještě je. Chachá, Poniklá je přec kromobyčejně plodná na inspirativní osobnosti, a tak minimálně do roku 2032 by mohlo být o zábavu postaráno! V roce 2014 si u příležitosti 150 let od založení ponikelského ochotnické spolku připomeneme osobnost loutkářského principála Matěje Bažanta, který k nám přinesl roku 1864 múzy mnoha druhů. A v roce 2015 pak pozdvihneme zraky k nebesům, když zavzpomínáme na hrdinu bojů proti německému národnímu socialismu z bitvy o Anglii, letce RAF pana Zdeňka Palmeho. 

Tomáš Hájek, rychtář Kabinetu kerkonošské slovesnosti.

Foto: Martin Král