Tam, kde velebné nebenosné pohoří Krkonoš cudně smáčí patu v chladné stříbropěnné Jizeře, rozkládá se v luzném údolíčku malebná horská ves Poniklá. Pojďte se s námi po ní kratičce porozhlédnout a třeba načerpat inspiraci k její návštěvě.
Geologické zajímavosti našeho koutu Krakonošova království pevně předurčily i život mnoha generací Ponikeláků. Vždyť již sám název obce – Poniklá – je odvozen od krasovými jevy zapříčiněného zanikání či též ponikání potoka vinoucího se napříč dědinou. Na některých místech se voda vnořuje do temného krasového podzemí, aby se na jiném místě opět prodrala na denní světlo.
Ponikelské podzemí však krom krápníkové výzdoby skrývá také již od středověku využívané nerostné bohatství. Železné rudy, grafit či kvalitní písek utvářely bohatství hornické osady. Dodnes nám po této těžbě pozůstává nejen podkutané podzemí, ale také v erbu obce se skvící těžební rumpál.
Okolí tajuplného Ponikelského potoka je odpradávna považováno za jedno z nejkrásnějších míst k životu vůbec. Proto nepřekvapí, že jen co se praotec Čech rozhlédl z bájného Řípu, nelenili jeho následovníci a své kročeje namířili i do pralesem tehdy pokrytých okrajových částí české kotliny. A tak nejstarší osídlení naší vísky předpokládáme již na přelomu 12. a 13. věku. K roku 1241 uvádí Dr. Mattauch více než 30 stavení (historický pramen však není zatím ověřitelný, tudíž první písemná zmínka k tomuto letopočtu není všeobecně uznávána). K roku 1300 je archeologickým nálezem datován Mladkovský hrádek zbudovaný patrně za účelem ochrany rudných dolů, případně jako součást důmyslné sítě pohraničních strážních a opěrných bodů českého království. Při návštěvě Mladkovského hrádku, stejně jako na protější straně Jizery vystavěné tvrzi Přívlaky, doporučujeme dnešnímu poutníkovi přibalit do torny též notnou dávku fantasie. Hmatatelné důkazy někdejší slávy končí na úrovni sporých zbytků zdí a terénních úprav.
Vedle hornické činnosti nacházeli ponikelští horalé obživu v drobném rolnictví, při zpracování lnu a především domácím tkalcovstvím. O lopotné dřině našich předků i radostech jejich duševně bohatého života vám zasvěceně povypráví v Museu krkonošských řemesel.
Na „cukr – kafe“ klapal tkalcovský stav ve většině chaloupek až do konce 19. století, kdy byla domácí výroba vytlačena bouřlivým rozvojem průmyslových textilních podniků, které pak zůstaly hlavním zdrojem obživy po celé 20. století. Tradiční, dodnes rozvíjené řemeslo chudého horského kraje, nalezneme v manufaktuře Rautis. Skleněná alchymie foukaných perličkových ozdob zkrášluje vánoční stromky u nás i za mořem.
Při procházce vsí budete mít jedinečnou příležitost obdivovat desítky zachovaných staveb lidové roubené architektury s bohatě řezanými lomenicemi, kterým vévodí výstavní Krejčův statek z roku 1833. Církevní architektura obdařila Poniklou jedním z nejstarších kostelů západních Krkonoš – raně barokním chrámem svatého Jakuba Většího. Po celém katastru obce můžete navštívit také 12 menších sakrálních staveb – od monumentální kulturní památky sochy svatého Jana Nepomuckého až po malé kříže a boží muka na okolních přilehlých stráních vsi.
Poniklou a jejím okolím probíhá celá řada pěšinek, cestiček a stezek, které Vás zavedou k přírodním i kulturním památkám, místům dalekých rozhledů a romantickým zákoutím. Pěšky, na bicyklu či v zimě na lyžích můžete prozkoumat tento masovým turismem zatím naštěstí nedotčený klidný a zasněný kout země. Tělocvičné příležitosti po celý rok skýtá sportovní areál Homole s lyžařským vlekem, koupalištěm a hřištěm na plážový volejbal, nebo také krytá sportovní hala či squashový kurt.
Ač počtem obyvatel nevelká, galerií významných rodáků pozoruhodná Poniklá povinovala naši zem slavnými syny národa, kterými byli akademický malíř Jaroslav Skrbek, angiolog profesor Zdeněk Reiniš, poslanec říšského sněmu, historik Jaroslav Kaván, letec RAF Zdeněk Palme, obrozenec Karel Tomíček či básník František Jerie.
Ze spíše regionálních ale o to zajímavějších osobností zmiňme alespoň hrdinu prusko-rakouské války Jiřího Václava Tuláčka, osvíceného učitele Ludvíka Lišku, basistu a písmáka Karla Tuláčka, stavitele divadla Josefa Holubce, rebelanta ze selských bouří Jíru nebo kočovného loutkářského principála Bažanta.
Největším pokladem Poniklé je ale bezesporu, již od třetí třetiny devatenáctého století se rozvíjející, spolkový život. Nejstarší a dodnes živou zálibou je hraní ochotnického divadla, pochlubit se můžeme také výborným pěveckým sborem. Těla tuží Tyršovi následovníci v Sokole v širším spektru disciplín, tělocvičná jednota Poniklá provozuje fotbalový i turistický oddíl, mimořádné úspěchy na soutěžích zaznamenávají a odkaz svatého Floriána velebí dva sbory dobrovolných hasičů, krkonošské tradice a vlastenectví propagují Kabinet kerkonošské slovesnosti a Okrášlovací spolek, honební revíry hlídají dvě myslivecká sdružení, v podzemí vládnou jeskyňáři, nejen med produkují včelaři, aktivní je ale třeba také Klub důchodců, Svaz žen, Autoklub nebo pobočka Českého červeného kříže.
Poniklá, malebná krkonošská ves bohatá na tradice roubeného stavitelství i dosud přežívající tradiční řemesla, Vás zve na klidnou, komercí v alpském stylu nerušenou, návštěvu.